Bolest na duši i na těle

24. prosince 2010 v 13:18 | Valkyrja |  VŠE




http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs550.ash1/32092_1257904179165_1576466105_30493240_5309717_n.jpg
( Já a Black Wind)

Jezdila jsem v Jk Žilině 8 měsíců a byl to pro mě nádherný sen, který mi bylo dovoleno žít. Mám nádherné vzpomínky na okamžiky, které by nedokázal vykouzlit ani Harry Potter :D

Jenomže potom se stala drobná nehoda....


Byli jsme klusat v lese. Měla jsem Eliána. Byl zrovna po očkování, tak nesměl cválat, nebo se nějak víc unavovat.

Měli jsme klusat do kopce,ale Ibišek předemnou si po chvíli nacválal a Elísek ho chtěl následovat, protože jsem věděla jaký je to paličák, tak jsem se snažila zařadit na Ženevu, aby se semnou nerozběhnul do neznáma. To se mi povedlo,ale Elián se naštval, protože nemohl běžet s Ibiškem a začal vyhazovat. Projela mi noha třmenem a já se bála, že jestli spadnu, tak bych si mohla nohu zlomit. Elián vyhodil ještě dvakrát, ale já to useděla a povedlo se mi i vyháknout si nohu ze třmenu. U dalšího Eliánova pokusu mne dostat ze sedla jsem však už takové štěstí neměla. Mírně se vzepřel na zadních a to jsem opravdu nečekala a po zádech jsem spadla jak pytel brambor.

(Elián)
http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/hs326.ash1/28452_126712780701650_126692277370367_132546_3576069_n.jpg

Chvíli jsem se tam válela a neopovažovala jsem se pohnout,ale musela jsem vztát. Hrozně mě boleli záda a hlava. Dita, moje trenérka mi vysadila na Habeš, to je hrozně hodná klisna a Kiki (super koňačka) mi na ní odvedla až k nám na jízdárnu.

Tam už si mě vyzvedla mamka. Do nemocnice jsem řekla že mi ani náhodou nedostanou,ale za týden jsem sama škemrala aby mi tam odvezla protože jsem celí týden jen ležela a nemohla se pohnout.

V nemocnici se zjistilo, že jsem měla zablojovaná záda, nějaký ten skříplý nerv a poraněné svaly a šlachy na kyčli. Za další týden už jsem tak nějak chodila.

Tou dobou jsem měla mít svoje první závody s koníkem Edou,ale bohužel to nebylo možné, takže jsem to brečela....

Když jsem potom zase začala jezdit, nejezdila jsem se strachem,ale s velkým respektem, jenže to bylo taky špatně.

Jedno letní odpoledne jsem měla zase Edu. Na jízdárně mi to vůbec nešlo. Pořát jsem to Edovi kazila a mátla jsem ho zbrklímy povely. Na druhou hodinu jsme šli s Edou cválat na pole. Měla jsem divné tušení, že se něco stane a taky že se stalo. Jen co jsme vyrazili Eda chytil zajíce. Z ničeho nic se zakopnul o nohy a řitil se k zemi. Já jelikož jsem akorát vysedávala jsem letěla kupředu s kaskadérským vystoupením. Ve vzduchu jsem udělala jakýsi druh kotrmelce a přistála na hlavu na kterou mi ještě následně doklekl Eda. Měla jsem štěstí, že na mě neupadl celí. Ikdyž je to jen malinký poník, tak váží 300 kg a nebylo by to nic příjemného.
Edík se zvednul, oklepal a kouknul na mě jako by mi říkal no tak vztávej ještě je doženu. Než jsem stačila najít bičík Eda zafuněl jako by mi chtěl říct že jde na před a zmizel za kopcem.
Nic se mi nestalo až na trochu odření čelo a potlučenou důstojnost :D Za to Edík pokulhával, protože si kolena otlačil od mojí helmy.


(Já a Edík)
http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc3/hs531.snc3/30142_1278343890145_1576466105_30531281_4300756_n.jpg

Vzhledem k tomu, že jsem po prvním pádu delší dobu nechodila do školy, tak mi hrozilo vyloučení. a po tohle pádu s Edíkem jsem se už začala bát. Se setrachem se nedá jezdit!!! Trpí člověk i zvíře, které za nic nemůže.

Ze strachu, že bych nedodělala školu, kdybych se znovu zranila a nebo zranila svého koně, jsem přestala jezdit.
Hrozně moc mi chybí stáj, koníci, Dita a holky ze stáje....

Vím jistě, že se jednoho dne ke koníkům vrátím. Bez nich člověk nežije, jen přežívá, když mu srdce tebe v rytmu cvalu......

Můj první klus a první jízda bez lonže :D
se Ženývkou (chudák)

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc3/hs591.snc3/31142_1271736764971_1576466105_30517433_5138508_n.jpg
(Já a Iboše-klus)

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc3/hs571.snc3/31142_1271746565216_1576466105_30517448_3970120_n.jpg
 


Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 24. prosince 2010 v 16:05 | Reagovat

Trapné, píšu líp!!!

2 Žirafka Žirafka | Web | 28. prosince 2010 v 9:58 | Reagovat

Strach je děsný a fakt se s ním nedá jezdit. To můj jeden pád je proti tomu nic, ale taky se bojím a tak nechci jezdit :-(. Hezké fotky, text, který je až moc pravdivý a bolestiví. Strach ovládá člověka moc hodně a nedovoluje mu mnohé. To je škoda :-(. Snad se k nim vrátíš a pády už nebudou

[1]: Polib si! Ty nepíšeš nic pro jistotu

3 Hanča Hanča | 28. prosince 2010 v 11:53 | Reagovat

Tak se ke koním vrať. Vždyť nemusíš jezdit.

4 Valkyrja Valkyrja | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 0:11 | Reagovat

[1]: Každý umí něco. Až napíšeš vlastní knihu, tak si ji ráda přečtu...

5 Valkyrja Valkyrja | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 0:14 | Reagovat

[2]: Díky za podporu....Jednou se ke koníkům určitě vrátím a asi už to nebude dlouho trvat, protože jak se ke koním člověk jednou dostane už bez nich nemůže žít...Nejsložitější je najít hodného (a hlavně skromného) majitele, nebo rekreační stáj, protože k parkurákům a dostihákům už se vrátit nechci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama