Viva Schizorfenia

1. září 2010 v 1:37 | Valkyrja |  VŠE
Vše kolem schizofrenie


http://fc04.deviantart.net/fs11/i/2006/187/b/d/fear_by_xOxChrystalxOx.jpgo


Co je to schizofrenie?
Schizofrenie patří mezi diagnózy, s nimiž se nikdo nechlubí. Velká část laické veřejnosti má totiž o schizofrenii zkreslené představy - bylo by například dobré zapomenout na rozdvojenou osobnost, protože tím schizofrenie není. Pojem schizofrenie lze nejlépe přeložit jako rozdělené myšlení, ale jinak jde o poruchu mnoha duševních funkcí: myšlení, vnímání, emotivity, narušena může být i motorika, osobnost, schopnost jednání s lidmi, pozornost nebo paměť. Schizofrenie patří mezi psychotická onemocnění (psychózy). Trpí jí zhruba 1% populace, tedy každý stý člověk.
Nemoc se většinou objeví mezi 15. a 35. rokem, pohlaví roli nehraje. Někteří schizofrenici se zcela vyléčí, u některých jde o chronický stav. Asi 10% schizofreniků ukončí svůj život sebevraždou. Schizofrenie patří z hlediska finanční náročnosti k vůbec nejdražším chorobám - léčba je nákladná, často dlouhodobá a mnozí schizofrenici mají omezenou pracovní schopnost.

Proč schizofrenie vzniká?
Příčiny schizofrenie nejsou dosud přesně známy. Často se najde vysoká hladina dopaminu v mozku, na vině mohou být některé viry, stres nebo špatná rodinná komunikace. Vždy se musí spojit určitá dispozice se spouštěčem.
Na jiné úrovni je schizofrenie hlavně poruchou selektivity vnímání - schizofrenik vnímá mnohem více informací, než kolik potřebuje a protože je nedokáže zpracovat, vytvoří si jeho mozek svoji vlastní, přijatelnou realitu.

Podstata a příčiny schyzofrenie
Zdá se, že podstatou schizofrenie je narušená selektivita (výběrovost) vnímání. Co to je? Neustále na nás všechny působí množství podnětů, ale vybíráme z nich jen takové, které jsou v daný moment důležité. Například při přecházení silnice nás zajímá, jestli něco nejede zprava a zleva, jestli se silnice nesmeká a jak moc spěcháme. To, že se vedle nás baví dva lidé, že po chodníku skáče kos, že je čtvrtek, že máme na sobě nové boty atp. si v tu chvíli neuvědomujeme, protože to není pro přecházení silnice důležité. Je to přirozená ochrana proti přetížení nedůležitými informacemi. U schizofrenie je tato ochrana narušená - schizofrenik vnímá všechno. Lidský mozek na tolik podnětů ale není stavěný, takže vzniká zmatek. Přitom ale máme všichni přirozený sklon dělat si ve věcech jasno, chápat je. Člověk postižený schizofrenií si tedy v tom zmatku také udělá určitý systém - přiřadí všem věcem nějaký význam. Některá jeho vysvětlení jsou však z pohledu zdravého člověka bizarní - jde o bludné představy.
Při vzniku určitého procenta schizofrenních poruch se uplatňují dědičné vlivy. Jsou-li oba rodiče schizofrenici, jejich děti onemocní s pravděpodobností 40%. Ale asi 80% schizofreniků nemá mezi nejbližšími příbuznými nikoho s touto diagnózou.
Podobně jako např. u deprese se na vzniku schizofrenie významně podílejí biochemické poměry v mozku. Konkrétně jde o zvýšenou hladinu dopaminu nebo noradrenalinu, případně dalších neurotransmiterů (to jsou chemické látky, které zabezpečují komunikaci mezi jednoztlivými neurony). Většina léků používaných na schizofrenii snižuje množství dopaminu v mozku.

U některých schizofreniků jsou patrné i strukturální změny v mozku - obvykle zvětšené komory a rozšířené určité rýhy. Uvažuje se i vliv některých virových onemocnění, která mohou poškodit mozek a připravit půdu pro vznik poruchy.
Schizofrenie se může objevit v zásadě s jakoukoli zatěžující situací (např. osamostatnění od rodiny, úmrtí v rodině, přepracovanost, emigrace a podobně). Spouštěčem schizofrenie může být i marihuana, amfetaminy, halucinogeny a jiné drogy.
Často se zjistí nepříznivé okolnosti během života jedince v původní rodině - negativní vlivy už během těhotenství matky, problémy při porodu nebo narušené rodinné fungování. Velmi negativně působí tzv. dvojná vazba, což je komunikační situace, kdy matka dítěti poskytuje dvě vzájemně si odporující informace - např. hladí dítě po hlavě, ale přitom mu nadává; říká mu, že ho má ráda, ale říká to lhostejně.
Zdá se, že pro vznik schizofrenie je třeba dvou momentů: Jednak je to určitá vulnerabilitaspouštěč (stres, drogy atp.), který tuto dispozici aktivuje. (zranitelnost, dispozice) a pak

Jaké jsou příznaky schizofrenie?
Mezi obecné projevy patří nestandardní myšlení (schizofrenik má vlastní logiku uvažování), uzavření se do vlastního světa, změněné prožívání a zmatek v pocitech. Typickými schizofrenními symptomy (příznaky) jsou halucinace a bludy - ty patří do skupiny tzv. pozitivních příznaků (pozitivní ve smyslu navíc); dále plochá emotivita, nedostatek vůle (abulie) a nemožnost prožívat radost (anhedonie) - tzv. negativní příznaky.

- Příznaky schyzofrenie
Říká se, že neexistují dva stejní schizofrenici - to proto, že příznaků této poruchy může být u někoho mnoho a u někoho málo a mohou se různě kombinovat. Základní dělení symptomů probíhá do skupiny symptomů pozitivních a negativních.
Pozitivní příznaky
Pozitivní příznaky jsou takové, které představují něco navíc oproti normě. Jde o halucinace, což jsou vjemy, které ale nemají oporu v realitě. Vznikají v hlavě člověka a nejčastěji jde o tzv. hlasy

Druhy halucinací
Halucinace patří poruchy vnímání a jde o vjemy bez existujícího podkladu. Pokud je s vámi někdo v místnosti a mluví na vás, slyšíte jeho řeč a jde o vjem. Pokud jste v místnosti sám (sama) a vy slyšíte, že na vás kdosi mluví, jde o halucinaci. A pokud jdete v noci parkem a máte strach, za každým přirozeným zvukem tušíte ohrožení a pak jde o iluze (zkreslené vjemy; od halucinací se liší tím, že jakž takž nějaký reálný podklad mají).
Podle smyslů se halucinace dělí takto:
sluchové halucinace (akustické) - nejčastější
  • jednoduché (akoazmata) - pískání, tóny nebo např. rány
  • složité - tzv. "hlasy" - slova, věty; mohou přikazovat (imperativní halucinace), radit (teleologické halucinace) nebo jde o více hádajících se hlasů (antagonistické halucinace)
zrakové halucinace (optické, vizuální)
  • jednoduché (fotomy) - např. skvrny, záblesky, jiskry
  • složité - postavy, krajina, výjevy atd.; patří sem zoopsie (zvěř), mikrozoopsie (malá zvířata); makropsie (velké obj.); erytropsie (červ. barva, oheň), hydropsie (voda); autoskopické halucinace (člověk vidí sám sebe), Pickovy vize (bortící se stěny, lidé prostupující stěnami)
tělové halucinace
  • taktilní - cítí po těle dotyky, svědění
  • cenestetické - orgánové např. žaludek je z kamene, chybí, je jiný; patří sem i falešné těhotenství - pseudokiéza
  • pohybové (kinestetické) - člověk je v klidu, ale je přesvědčen, že se hýbe; případně, že má v těle někoho, kdo s ním hýbe - pak jde o halucinaci posedlosti
  • verbálně motorické neboli Séglasovy haluciace - člověk má pocit, že někdo mluví jeho ústy
  • graficko motorické - někdo cizí ovládá jeho ruku a píše
chuťové a čichové halucinace
  • často se vyskytují společně; např. pocit, že jídlo je otrávené, že něco páchne atp.
další:
  • intrapsychické neboli Baillargerovy halucinace - někdo nemocnému dává nebo naopak bere z mozku myšlenky
  • inadekvátní - vjemy jsou zpracovány jiným orgánem - člověk je třeba přesvědčen, že vidí ústy
  • negativní - nevidí, co ve skutečnosti je
  • hypnagonní - při usínání, člověk je nedovede odlišit od snů
A nakonec je třeba zmínit pseudohalucinace, což jsou takové halucinace, u nichž si člověk uvědomuje, že jsou to neskutečné vjemy.
Příznaky schyzofrenie - pokračování
Dále sem patří bludy, což jsou myšlenkové konstrukce, opět bez opory v realitě. Typicky je to přesvědčení, že dotyčného někdo pronásleduje, že má na něj někdo spadeno


Druhy bludů
Blud je mylné, chorobné přesvědčení, které nelze žádnými argumenty vyvrátit a nemá žádný smysl to zkoušet. Podle obsahu se bludy dělí takto:
  • paranoidní - člověk vše vztahuje k sobě (všichni se na dotyčného dívají, pomlouvají ho, chtějí mu škodit, ovládat ho atp.); vyvíjí se naprostá nedůvěra k lidem
  • perzekuční - přesvědčení, že člověka někdo pronásleduje, sleduje nebo hlídá s cílem mu škodit
  • kverulační - dotyčný vidí kolem sebe spoustu nedostatků; projevují se věčným stěžováním a udáváním
  • emulační - týká se žárlivosti; přesvědčení, že partner někoho má
  • emulatorní - že je dotyčný milován nějakou významnou osobnou, často spojeno s pokusy o kontakt (souvisí s erotomanií)
  • expanzivní bludy - typické přeceňováním se, vyvyšováním
  • extrapotenční - přesvědčení o svých mimořádných schopnostech
  • megalomanické - člověk se pokládá za někoho důležitého (např. prezident nebo papež)
  • originární - přesvědčení, že má člověk vznešený, šlechtický apod. původ
  • inventorní - že vynalezl něco výjimečného, zásadního pro lidstvo
  • reformátorské - že je schopen napravit společnost
  • religiózní - související s náboženstvím
  • kosmické
  • depresivní nebo mikromanické - přesvědčení o nicotnosti, že nic nemá smysl, že dotyčný nemá žádné možnosti, jak normálně žít
  • mikromanické - člověk je bezvýznamný, nedokáže ani ovlivňovat svůj život, nihilistické - je natolik bezvýznamný, až popře svou existenci
  • autoakuzační - obviňuje se z něčeho, co neudělal
  • hypochondrický - přesvědčení o tom, že je člověk nemocný
  • ruinační - že nemá prostředky na svou existenci
  • bludy enormity - že svou činností zahubí svět
  • bludy eternity - bude žít věčně a v utrpení
Příznaky schyzofrenie - pokračování
Jiný pozitivní symptom je dezorganizovaná řeč (může být překotná, nedávající smysl) a neúčelné chování.

Negativní příznaky
Negativní příznaky odkazují k faktu, že se něčeho nedostává. Jde o projev emocí - ten je chudý, emoční prožívání je oploštělé, dále se vyskytuje abulie neboli neschopnost zmobilizovat vůli, o něco se snažit; také zpomalená nebo téměř chybějící řeč. Patří sem i anhedonie - člověk není schopen prožívat radost, není nic, co by ho potěšilo, přimělo k úsměvu.
Na první pohled se mohou zdát pozitivní příznaky horší, ale je to spíš naopak - negativní příznaky se o něco hůř léčí a navíc člověka více oddělují od druhých lidí, způsobují neschopnost pracovat apod.
Aby mohla být diagnostikována schizofrenie, musí její příznaky trvat alespoň jeden měsíc.

Další příznaky a změny
Změny v osobnosti - člověk může zhrubnout, zatrpknout, nepostará se o sebe atd., narušena je pozornost, paměť a celková mentální výkonnost. Typická je vztahovačnost.
Emoce - mohou být nepředvídatelné, neadekvátní situaci a často se střídající; relativně častá je ambivalence (rozpolcenost - člověk neví, jestli se mu něco líbí nebo jestli to nenávidí).
Myšlení - schizofrenik má tendenci myslet stereotypně a podle vlastních, svérázných pravidel. Pro každý jev potřebuje najít nějaké vysvětlení; jako příklad vezměme takovouto situaci: člověk jde parkem a kus před ním spadne ze stromu větvička. Zdravý jedinec se tím vůbec nezabývá, zatímco schizofrenik hledá důvod, proč se tak stalo a dojde k silnému a nezvratnému přesvědčení, že je to např. znamení, že po něm někdo jde. A dále, protože se ve vlastních myšlenkách neorientuje, začne některé považovat za ne-vlastní - jde o pocit vkládání cizích myšlenek nebo naopak jejich kradení někým dalším. Vyskytují se i tzv. zárazy myšlení (nemožnost pokračovat v přemýšlení).
Řeč - řeč je odrazem myšlení, takže může být nesouvislá, plná novotvarů, případně opakovaných slov. Vyskytuje se tzv. slovní salát, kdy dotyčný vedle sebe klade slova, která spolu naprosto nesouvisí. Schizofrenik může také přestat mluvit úplně (pak jde o mutismus).
Společenská oblast - typické jsou problémy ve sféře komunikace, asertivního prosazení nebo zvládání agresivity. Dotyčný se většinou uzavírá a funguje hlavně ve vlastním světě.

Halucinace jsou vjemy, které ovšem vznikají bez reálného podkladu. Mohou být sluchové, zrakové, tělové, čichové a chuťové, ale třeba i intrapsychické, negativní nebo hypnagonní.

Druhy halucinací
Halucinace patří poruchy vnímání a jde o vjemy bez existujícího podkladu. Pokud je s vámi někdo v místnosti a mluví na vás, slyšíte jeho řeč a jde o vjem. Pokud jste v místnosti sám (sama) a vy slyšíte, že na vás kdosi mluví, jde o halucinaci. A pokud jdete v noci parkem a máte strach, za každým přirozeným zvukem tušíte ohrožení a pak jde o iluze (zkreslené vjemy; od halucinací se liší tím, že jakž takž nějaký reálný podklad mají).
Podle smyslů se halucinace dělí takto:
sluchové halucinace (akustické) - nejčastější
  • jednoduché (akoazmata) - pískání, tóny nebo např. rány
  • složité - tzv. "hlasy" - slova, věty; mohou přikazovat (imperativní halucinace), radit (teleologické halucinace) nebo jde o více hádajících se hlasů (antagonistické halucinace)
zrakové halucinace (optické, vizuální)
  • jednoduché (fotomy) - např. skvrny, záblesky, jiskry
  • složité - postavy, krajina, výjevy atd.; patří sem zoopsie (zvěř), mikrozoopsie (malá zvířata); makropsie (velké obj.); erytropsie (červ. barva, oheň), hydropsie (voda); autoskopické halucinace (člověk vidí sám sebe), Pickovy vize (bortící se stěny, lidé prostupující stěnami)
tělové halucinace
  • taktilní - cítí po těle dotyky, svědění
  • cenestetické - orgánové např. žaludek je z kamene, chybí, je jiný; patří sem i falešné těhotenství - pseudokiéza
  • pohybové (kinestetické) - člověk je v klidu, ale je přesvědčen, že se hýbe; případně, že má v těle někoho, kdo s ním hýbe - pak jde o halucinaci posedlosti
  • verbálně motorické neboli Séglasovy haluciace - člověk má pocit, že někdo mluví jeho ústy
  • graficko motorické - někdo cizí ovládá jeho ruku a píše
chuťové a čichové halucinace
  • často se vyskytují společně; např. pocit, že jídlo je otrávené, že něco páchne atp.
další:
  • intrapsychické neboli Baillargerovy halucinace - někdo nemocnému dává nebo naopak bere z mozku myšlenky
  • inadekvátní - vjemy jsou zpracovány jiným orgánem - člověk je třeba přesvědčen, že vidí ústy
  • negativní - nevidí, co ve skutečnosti je
  • hypnagonní - při usínání, člověk je nedovede odlišit od snů
A nakonec je třeba zmínit pseudohalucinace, což jsou takové halucinace, u nichž si člověk uvědomuje, že jsou to neskutečné vjemy.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama